1. komu (v čem ap.) povolit: (A) vyhovět, (u)činit po vůli; ipf. být po vůli; (B) ponechat volnost:— A: kakžkoli byl všěm powolil [poslední Přemyslovec], všakž nevinně svú krev prolil LegJidM 21; žádnýť nás nevidí, a protož powol nám a spoj sě s námi EvOl 121a (Dn 13,20: přivol BiblPad) assentire; budú li tobě pochlebovati zloději, nepowolyg jim BiblDrážď Pr 1,10 ne acquiescas, pod. OtcB 65b; sbor vešken zvola: Ukřižuj jej! A když Pilát nepowolowaſſe… ComestC 334b renuisset; což budeš na něm žádati, v tom tobě ve všem powoli TristB 62a; jediné jim na tom [tj. obřízce] powolmy BiblOl Gn 34,23 (v. povlovný 3); muž a žena v dobrém sobě powoligice t. Sir 25,2 consentientes; kteříž [andělé] jsou jemu [Luciperovi] powolili v pýše jeho JakPost 188a; papeže, kterýž jí [„choti“, tj. církvi] ve všem powolij RokPostB 353; věrní kněží…Táborským v jich obyčejích nepovolujíce BřezKron 470; Powol [smrti] sobě…s starými a s nemocnými RozmlSmrt 830 — elipsa všeobec. předmětu: ač sem pokorně nepowoloual ŽaltU 130,2 (nepowolawal m. -lowal ~Klem, nepokorně smýšlel ~Wittb) sentiebam; nechtieti powoliti jest jako hřiechu…svoliti BiblOl 1 Rg 15,23 (přivoliti ~Praž) acquiescere; v dobrém slušie powoliti, ale ve zlém odpornu býti KorMan 14a — B: netoliko ti, ješto ty věci činie, ale kteříž pouolugi činícím BiblLit R 1,32 consentiunt; Powol jemu [příteli] k jeho vuoli…ve všech věcech TkadlA 22b; ktož folkuje a powoluge takovým rozkošníkóm KorMan 25b; ješto nízkým powolugj v sprostnosti Kristově AktaBratr 1,8b; ktož jim [apoštolům] z milosti powolil, toho učili t. 115a; kterýž…lúpežníkóm a násilníkóm povoluje…, takový každý aby kázán byl Půh 5,11 (1475) ♦ p. povoliti, povolovati, povolévati sobě v čem [požitcích] ap. dopřát, popřát si čeho, zvl. stát se / být nezdrženlivý v čem: když by buoh nechtěl, aby muž s ženú sobě v tom powolowaly skutku ŠtítBojVyš 12a; v obžerství sobě powolyty ŠtítSvátA 120b; powolugij sobě v pokrmu a v nápoji a v rouše JakZjev 453a; v smilství sobě powolugice RokPostA 220b ║ powoli sobě v nie [zaplacené lázni], jakž se líbiti bude CestKabK 3b dopřeje si ji, užije si jí

2. komu (za)řídit se, zachovat se podle vůle koho: obludnému slibníku powolygicze, když jim bieše řekl: Budete jako bohové PasMuzA 176; podetnu…všěcky, ktož sú jemu [smilníkovi] powolili BiblOl Lv 20,5 (svo1ili ~Praž) consenserunt; ktož veň [Boha] ufají, …věrně v milosti powolee jemu t. Sap 3,9 (přivolé ~Lit) acquiescent; všickni jim [církevním hodnostářům] powolugijce, totiž páni světští AktaKost 13a; dobrým srdcem powolugi [kněží] bohu a sloužie AktaBratr 1,330b

3. komu/čemu [autoritě, příkazu] podvolit se, podřídit se: k jichžto [kmetů] výpovědi a právu státi i powoliti král má jakožto poddaný MajCarA 55 consentire; musíš skrovnějie rozkazovati, tomuť každý spieš powoluge AlbnCtnostA 66a; že jsem nechtěl tomu koncilium povoliti a s ním držeti BřezKron 343; vždy mají menšie strana větčí straně powoliti PrávŠvábA 101b volgen ║ successores suos omnes summisit (powolil gl.), quocunque termino census predictus non fuerit persolutus ProkPraxD 112a podrobil závazku (sr. podvoliti 2)

4. komu (v čem) vyjádřit souhlas s kým, dát za pravdu komu: skrze tento žalm powolewachu všichni poddaní Davidovi ŽaltPod 96b; „Tuto hlavu u nóh položmy…“ V tom jemu všickni powolichu PasMuzA 309 ║ snúbcě zaslal, slibujě bohatstvie mnohé…, by jemu powolyla [Dorota] PísDorVít 29 přijala jeho nabídku; volenci…powolili by živým hlasem…k některé osobě AktaKost 30a consenserunt vyjádřili by souhlas s volbou ♦ p. povoliti, povolovati, povolévati sobě ap. (na/o čem ap.) dohodnout se, shodnout se (na čem): gdyž dva z vás powolita sobě…o kteréžkoli věci EvPraž 8a (Mt 18,19: powole…ze všelikéj věci ~Víd, zechceta ~Rajhr, svolíta BiblLit, svolíta sě ~Pad) consenserint; když sobě mezi sobú nepovolawachu (m. -lowa-) [židé po Pavlově kázání] BiblDrážď A 28,25 (nebiechu svolni ~Pad, svorni ~Praž); když sě…na hádanie spolu snidú, na tom s uobú stranú powolychu, aby… PasMuzA 79 (na tom s obú stranú sobě powolichu ~Kal); ež by oba [manželé] sobě powolecz, sdržala sě čistě přes póst ŠtítSvátA 208b; spolu sobě powolugij a potakají [bratři] AktaBratr 1,181b

5. (k) čemu [názvu, činnosti], co, s inf. ap. (komu) vyslovit souhlas s čím, zvl. svolit, přivolit k čemu; [k minulému] schválit co; ipf. souhlasit s čím: k tomu powolugycze, že jeho proročstvie chtěli věřiti ŽaltPod 83a; ten nepowolyl radě a účinkóm jich EvOl 261a (L 23,51: nepřivolil BiblLit) non consenserat; muže pak s bázní tvú, ne s chlipností mú powolila sem přijíti TobU 139a (Tob 3,18: přivolila BiblLit) uvolila jsem se, pod. BiblDrážď 1 C 7,12; k tomu [tvrzení] ti powolugi, kteřížto… ComestC 2a; tomu [názoru] powoluge Jozefus t. 66b; to volenie nemohlo jest jemu ostati, ale když všickni obecně powolychu zemené, Vladislav kniežecstvie české přijal jest PulkB 95 approbantibus cunctis; neslušie zlého družci powolowati, ani po kútiech o něm mluviti ŠtítBojVyš 4b; radše sobě powole [milenci] k hřiechu ŠtítVyš 48a vzájemně svolí; k žádnému bludu nepowoluge [Hus] ani kacieřství MladJerF 128b; jestli že by kto nepovolil k ssutí…, tehdy to zboží nemuož ssuto býti Půh 2,489 (1416); ktož nepowoluge na křtu s Kristem ukřižován býti ChelčPost 163a; kterú pravdu…mi věrně oznamují, to…za pravé powolugi ChelčPař 129a; aby k žádného člověka smrti nepowolowal RokJanB 142b ║ stav svój křěsťanský držieše [Tiberius], ale powoluge nebo přijímaje žaloby [tj. na křesťany] VeronS 118a dávaje za pravdu žalobám; když ohyzdné vraždě jedva powole, že jest zlá ChelčBoj 362a připustí, že vražda…; což z zákona božieho jest…i zdravého rozumu, kterýž z podstaty své pravdu powoluge KorMan 151b tj. volí

6. (k) čemu, na co, čeho, s inf., s větou obsah. (komu [žadateli, podřízenému], čemu [smyslům ap.]) povolit, dovolit, svým souhlasem umožnit co, dát souhlas k čemu; „p. sobě“ čeho ap. dopřát si co: či sem gdy komu powolyl, aby kto proň svú krev prolil AlxBM 315; jež Nikanor cizích sě věcí přídrží a powolugie BiblDrážď 2 Mach 14,26 (přivoluje ~Pad, svolil ~Praž) assentire; ti [saduceové] powolowachu kniežatóm kněžským na apoštolské přěstihovánie ComestC 354a consentiebant; nesmějíchu tu jiní loviti, než komu jsú chtěli powoliti TristB 119b; všeho powoleecz v líbosti těla svým pěti čichóm ŠtítSvátA 230b; i onomu, i onomu chtiec sobě již tělesně a skutkem powoliti TkadlA 22a; že jsi ty s jinými pány k berni zemské nám povolil ArchČ 3,291 (1410); powolta [Václav a Tábor] sobě…té řeči RozmlVácl 542; povoltež jemu rovného, tuť sě shledá ListářRožmb 2,282 (1443); odpierati nepowolugice takovým, ješto sú zedrali siet viery ChelčSíť 9b; když toho [pýchy] srdci powolugem, již jest zle RokJanB 35a; toulají se [vdovy], kde libo, všeho sobě powolie RokPostA 108a; také jest ona tomu velmi ráda jemu [milenci] powoliwala HynRozpr 143b; povolil, že dotčený…rybník dělati mohl ArchČ 3,572 (1464); páni podací těch far nemají povolovati ani také česky zpívati t. 4,505 (1481) — v pleon. konstrukci: jim [„rozhodujícím“] jsme k tomu [rozhodnutí o dědictví] povolili a povolení dali DeskyMorBrn 82 (1496), pod. ArchČ 7,576 (1459) ║ ani powoliti v diábelskú posladu s svým smyslem OtcB 31b indulgere povolni být k lichotkám; by mu klejt bezpečný dali, i děti jich k tomu [k průjezdu] powolili BawArn 5340 dětem to umožnili; my, rada shuoru psaná, takto jsme powolili Žilin 92a (1494) vydali takové povolení

7. (k) čemu zachovat se ve shodě s čím, podle čeho; [požadavku] vyhovět čemu; [závazku] (s)plnit co: proto že sú…bázni hospodinovy nepřijeli a mé radě nepowolily BiblDrážď Pr 1,30 (aniž sú uposlechli ~Praž) nec acquieverint; potom těm smlúvám jistým nechtěl jest powolyty otec PulkB 166; pouolugi zákonu, že jest dobrý BiblLit R 7,16 (přivoluji ~Pad) consentio; abych křehkosti svého pána powolyla, aby žádost tělesná jinam jím nehnula ŠtítAlžb 466b; aby powolyl jemu [tělu] a žádostem jeho ŠtítBarlB 146; k jichžto prosbám Alexander powolil jest rád AlexPovB 248b; ani tomu [napomenutí] powoliti tak, ani za dobré přijieti ChelčBisk 1b; když lidé v těch séncích obývají, smyslóm powolugý RokJanB 56a; k jichžto vůli Jan, jmenovaný vývoda, povoliv BřezKron 336 annuens ║ pravdě každým mistrových řečení powolugice BiblDrážď 2 Mach 2,29 (miesta pojíčejíce ~Lit) concedentes přejíce pravdu; kto powoluge tresktání, panuje svému srdci BiblLit Pr 15,32 (poslúchá ~Ol) acquiescit přijímá

8. čemu nechat volný průběh, dát se projevit; [hříchu ap.] povolit čemu: pro ňešto své droby prolil [Jidáš], že v nichž své zradě powolil LegApŠ 61; upomínám tě [Kriste]…, by svéj milosti powolyl přieti mně též čsné útěchy UmučRoud 167; chovaj se, aby hřiechu nepowolowal TobB 308 (Tob 4,6: aby…nepowolil BiblLit, nesvolil ~Praž) ne…consentias; sobě umyslil nepowolewati nečistým věcem BiblOl 2 Mach 6,20 (nedopúštěti se ~Lit, nedopúštěti ~Pad, aby nikoli nesvolil ~Praž) non admittere; těm, ješto nepouolugi pravdě, ale věřie křivdě BiblLit R 2,8 non acquiescunt; ne všemu, což tělo žádá, powolygijcz ŠtítSvátA 1a; téť [Václavově] řeči powoliti muším RozmlVácl 835; v tom zajisté božiemu zřiezení se neprotivíme, ale powolugeme KorTrak f6a ║ ktož slyší, slyš, a ktož powolige, powol BiblOl Ez 3,27 (přestává, přestaň ~Pad) quiescit, quiescat kdo přestává (tj. poslouchat), ať přestane (pod. pf. BiblDrážď Ez 2,5)