podvoliti, -ľu, -lí pf. (ipf. podvolovati, -uju, -uje); k voliti, vóle
1. ipf. v co [jednání], s inf. přivolovat k čemu, přistupovat na co: ani sem kdy v to [braní sirotčího platu] podvoloval, neb sem svého s potřebu jměl ArchČ 4,362 (1415); že podvolujem…rok a den sobě uložiec držeti s královstvím Českým t. 2,242 (1448)
2. jur. koho [sebe, svého] k čemu, aby… uvolit se přijmout závazek za koho; [sebe] projevit souhlas s čím: submitto podwolugi SlovUKC 222a (elipsa předm.); tehdy se podvoluji i erby a budúcí potomky…, abychom ten dvór…propadli ArchČ 9,383 (1453); nechtie [poddaní] sebe podvoliti, než po puol úroku [platit] t. 6,177 (1478); toto…vymieňujíce a k tomu nás [krále] podvolujíce t. 5,549 (1495)