poval, -a/-u m.; k povaliti
1. (čeho [lesa]) povalené množství stromů, pokácené kmeny; „povalem“ jako podťaté stromy: je se muž séci bez rádla, všeliké dřevo srúbi, potře lesu powal hrubý BawEzop 2637; s obú stranú zbití [v boji] padají pravým powalem TrojA 112a sequitur magna strages ║ přihnav [rozhněvaný Hektor] k němu, ihned zabie jeho powalem TrojA 153a naráz
2. základ, základní trám stavby: budú tobě jejie [tj. moudrosti] púta…na powaly mocné BiblDrážď Sir 6,30 (v. podstava 1) ║ ad radicem montis ku powalu hory [jel] MamKapQ 32b (1 Rg 25,20: k kořenóm BiblPad) k úpatí
Sr. též jm. osob. Povale m. (TomekMíst 1,101, 1433). – O vztahu významu 1 k názvu konstrukce (2) v. Němec, NŘ 43,214
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
poval¹ m. pád, porážka, pobití
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
poval² m. sochor, kyj; silná dřeva
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
poval m. = co je povaleno, poraženo
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.