povaliti, -ľu, -lí pf. (ipf. povaľovati, -uju, -uje); k valiti
1. pf. koho/co [živého] (čím) povalit, porazit, srazit k zemi do polohy vleže: byť sě s miesta nehýbali [koně], ať jich nebe [točící se] nepowaly VítAlan 13b; chceš…nás jako svú řečí powaliti, jako by nás mocí poraziti chcěl TkadlA 6a; pustím na tě zvěř…a powali tě a v dól ku peklu potrpočí ŠtítBrigP 54a; ktož v těch bořiech jednu zvěř powaly, ten proviní králevú klatbú PrávSasA 191b fellet skolí ║ jinoch tento…mě powalil OtcC 79b (v. podáviti 3) compressit znásilnil (pod. MamKapR 25a 2 Rg 13,14 oppressit). – Sr. poraziti 3A
2. co [město ap.] rozvalit, vyvrátit, rozbořit, zničit (bořením): ty hledáš…zbořiti máteř měst israhelských, proč powaligeſs dědičstvie božie BiblOl 2 Rg 20,19 (kazíš ~Praž) praecipitas; nepowaligi ani zrušiji města t. 2 Rg 20,20 (nekazímť ~Praž); deiecit powalil vel rozválel [pevnosti] VýklKruml 169b (Lam 2,2: svrhl BiblDrážď, povrhl ~Praž). – Sr. potřieti 4