pověrek¹, -rka/-rku m.; k viera
1. pl. pověrečné praktiky („pověra“ 1): jenž [„kúzedlník“] ot boha otvozuje, ku powierkóm přivozuje Budyš 65a ║ dokavadž jest z sebe těch mrtvých powėrkuow, poboňkuov, nálezkuov…nevymetala [církev] BechNeub 65b (fig. expr.) tj. obřady nezakládající se na Písmu ap.
2. pověra, Písmem nepodložená víra („pověra“ 2): někteří…od kalichu svaté krve sě zdržuji, kteřížto…neviem, kterými povierkẏ učie sě JakKost 165a; katheristica…supersticio Powierek VodňLact M4b ║ de sua supersticione o svých powiercziech MamKapR 153b (A 25,19: pohádky o jeho [Pavlovy] vláščie viery činiech BiblLitTřeb, o…novém duchovenství ~Pad) o…náboženství
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pověrek², -rka/-rku m. / pověřeň, -řně f., též povorek; sr. pol. (po)werek
sochor, delší silná tyč pro manipulaci s těžšími předměty; zvl. pro nošení džberů: hostorium powyerek sit KlarBohF 700 (De utensilibus; powyerzen ~O); utensile povierek KlarGlosA 2073 (De utensilibus; poworek ~B); čber,…ucho,…nosidlo, ostorium powyerek SlovVít 93a; falanga powierek, sochor SlovOstřS 78; tinale powierzek vel čberník t. 117, pod. t. 60 ansarium. Jen v Slov
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pověrek, -rka, -rku m. pověra; nepravá, scestná víra
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pověrek m. = pověra
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.