1. pl. pověrečné praktiky, čáry n. zvyky na nich založené: ktož chce křest přijieti, máť sě najprvé diábla odřéci i všech takových bobonkóv jeho a takových powier ŠtítMuz 141b; čáróv, kúzel, lékóv i všelikých takových povier ŠtítOpat 123b; powierami babími t. 178a; fugite čáróv, powierow RokMakMuz 148a; nenieť powier v Izraheli, ani čáruov v syniech Jákoba BiblPraž Nu 23,23 (vědmo ~Ol, kúzlenie ~Pad) divinatio; v. též nabávanie

2. pověra, Písmem nepodložená víra (zvl. v souvislosti zajišťújící zdar, poznání budoucnosti ap.); až z doby reform.: mnohé věci na se béře za hřiechy ten lid slepý…, ješto hřiechové nejsú podlé powier kúzedlníkuov ChelčArc 171a; jestli že kto má tu poẇeru [tj. řídí se horoskopem], ten jest již viery zapřel RokJanB 25b; z powiery mnozí hledají Ježíše:…budú u mše, aby se jim ten den dobře a šťastně dálo t. 77a; neviem, kterú powieru to [přijímání pod jednou] činie KorTrak o6b; nechajíc powieruow, zpomeňte na dvě věci,…řiekáte hromnice, že by hrom nic neudělal, ktož má tu svieci, powieryt sú to HomMak 169b, 170a