posědlý adj.; k posiesti
1. [o místě] obsazený, obydlený: vejdúce [zlí duchové], i bydlé v tom opět poſiedlem měščišči člověka hřiešného KristA 46b (sr. Mt 12,45) ║ prodávám…čtyry posedlé [„lány“] i s mlýnem JgSlov 3,323 (Steinb. dipl. II, 128, 1409) osazené („osědlé“ 3)
2. [o člověku] („ot diábla“) posedlý, ovládaný ďáblem: uzdravuje [Ježíš] všěcky poſiedle ot diábla BiblOl A 10,38 (v. obkľúčený 4); ostaviv [ďábel] ženu zdravú prvé poſedlu Frant 79a obsessam; hříšné od diábluow poſedle na kázanie púštěli PísRoud 338; energuminus poſedli SlovOstřS 76; vyprošťuje [Spasitel] všecky poſedle od ďábla ChelčPost 281a
3. (čím [nežádoucím]) postižený, zachvácený: conditor [tj. Kristus] obsessa (z poſedlich gl.) pepulit de fauce (úst gl.) latronem [tj. němotu] GlosSed 124b; cierkve svaté trápené a zámutky poſedlee a obklíčené JakZjev 470a; comprehensos poſiedle VýklKruml 226b (Mt 4,24: v. obkľúčený 4); obiň všecko miesto těmi neštovicemi poſedle rúchú LékFrantA 108a
Sr. osědlý