1. společný dané skupině osob, vztahující se na ně dohromady: [odškodnit se] na naši všech rukojmí škodu pospolnú a nerozdielnú ArchČ 9,301 (1454) ♦ (jednú) rukú pospolňú (a nerozdielnú) jur. [o slibu, držbě] rukou společnou a nerozdílnou, ve smyslu společné odpovědnosti („nerozdielně“ 4): my…rukojmě Budišovy, slibujem…naší dobrú čistú věrú pospolny a nerozdielnú rukú…zbožie ve dcky vložiti ListOleš 122 (1398); slibujem…všickni jednú rukú pospolnú a nerozdielnú vespolek ArchČ 6,5 (1401); pospolny rukú nerozdielnú ListOleš 128 (1413; v. nerozdielný 6); mají li lidé manské sbožie poſpolni rukú, umře li pak z těch jeden,…to mají jim [sirotkům] zase dáti PrávSasE 46b mit gesampter hand

2. nedílný, nedělitelný, tvořící jeden celek: viziž to zuostanie poſpolné, že die „zuostaňte ve mně a já v vás“, ale daleké rozdělenie RokJanB 254a; výplatu dědicóm…zachovávaje hotovú pospolní summú ArchČ 15,363 (1486), pod. t. 393 (1500) ║ onen pokrm [tj. svátost oltářní] poſpolnu mocí krmí, že ktož jej jie, na věky nebude lačněti RokJanB 102b úplnou mocí (nikoli částečně); na tom konečně zuostali, aby sjezd jednostajný a pospolní držali ArchČ 15,67 (1493) jednotný, svorný