1. (po)spolu, pohromadě, jeden vedle druhého: biešta poſpolu Šimon Petr a Tomáš EvZimn 24b (J 21,2: spolu ~Rajhr) simul; když poſpolu sediešta [dvě ženy] DesHrad 485; všichni poſpolu jechu TandP 180b; nikdy nemohú poſpolu býti duchovný život a tělestný AlbRájB 48a; nalezují…oba [kameny] poſpolu LékVodň 161b; obě korúhvie…pospolu visěly ArchČ 9,263 (1437); z toho sváda, vražda,…když jest taková zběř po ſpolu TovHád 36a; ten den ráno jmieli sme obec pospolu NaučBrn 88 (1483) všichni vespolek; když čeleď u stolu pospolu bude ArchČ 21,321 (1458–72) ║ prodati, dáti, odkázati a gšaſtovati všecken [statek] pospolu neb rozdielně CJM 4/2,323 (1494) jako celek. – Sr. pospolku 1

2. [o pf. ději se dvěma objekty ap.] zároveň, najednou, současně, v jednom a témž čase: obú dieťatú nemóž poſpolu přěs řěku přěnésti PasMuzA 569 (spolu ~KlemA); na velikú noc dvě dceři poſpolu urodila PulkB 209 simul; dobrému Jákobovi v témž břiše poſpolu přirodil se jest Ezau PříbrZamP 212a ║ když třetie póhon stracen poſpolu, tehdy ta přě stracena RožmbA 44 rovněž, také

3. [o ději jednorázovém] najednou, naráz, v jediné chvíli: osm vrhóv [kostkami] vešdy poſpolu ztrati švec HradSat 126b; poſpolu, točíš hned pojednú byl jest živ [člověk] a věděl jest, co jest dobré ComestC 8a simul; tiem poſpolu viece móž [rozum] opatřiti, čímž výše povzdvihne sě nad sě ŠtítVyš 99a