poslé, posléź(e) posléźe, posléź adv.; k (po)sled
1. (koho, než kdy ap.) později (než kdo, než kdy), až v čase následujícím (po kom n. poté, co); mimo srovnání potom: v tejto trojici nic dřieve ani poſleze, nic většie ani menše ŽaltWittb 226a (Athan. 24: poſlez ~Pod, potom ~Klem) posterius pozdější; pirvé vloži jej [pohnaného žalobce] ve dsky a poſlez komorníka pojal RožmbA 104; jedni dřieve a druzí poſleze žnú ComestC 111b; jenžto poſlez mne přišel jest a přěde mnú vždy byl jest ModlLeg 87a; hodiny pěti dřéve neb poſle než v jich hodiny ustavené ŠtítKlem 126a; jestliže sě stupek posléze stal, než on Zbyněk jim té pravdy pomáhal Půh 1,267 (1408); o tom [výroku] poſleż bude řeč HusVýklB 32b; bude poſlé hóře jemu než prvé HusPostH 50a (Mt 12,45: v. naposled 2); tehdy by byl poſlez Syn nežli Otec RokJanB 3a; ktož…,buďto napřed, nebo posléz…pojedú ListářRožmb 4,319 (1451); v témdni neb málo posléz ArchČ 14,248 (1475); v. též posled 1 ║ nevie,…které dřéve a které poſleze milovati AlbRájA 73a (poſlee ~B) postremo až na druhém místě; tito, ktož poſlez k nim [listinám] právo jměli…, mohú z nich žalovati TovačA 64a jako nejbližší v pořadí co do nároku
2. jen posléz [u časového určení] nejpozději („posled“ 2): pověz králi svému, že poſleez z jeho země zítra ovšem vyjedeme TrojK 81b; pakli bychom…po Sv. Havle dvě neděle dali posléz věděti DluhRožmb 57 (1459)
3. nakonec, posléze, konečně: nechať tě [smrt] jakž chtiec s očí opovrhú srdce svého, i poſlee jím na oči přídeš ŠtítSvátA 123a; novissime possleze MamBřevn 148b (Mt 21,37: v. najposled 1); ukazují [registra] dobře posléze, na který čas…JMt ráčil jest…zapověděti ArchČ 9,557 (1491). – Sr. posled 3
Sr. najposléźe. – K druhotnosti tvaru poslé v. Němec LF 85,330n.