1. čí svěřený (pod ochranu ap.) komu: k svéj poruczney choti sě vrátiv [Josef] KristA 15a; lidóm mým poručným v Ratkovicích pobral [pohnaný] koně Půh 3,148 (1436) ║ toho zboží poručného proti tomu poručenství pí Aleny…odprodati Půh 3,326 (1447) odkázaného

2. ustanovený, pověřený něčím: když poruczny súdce súd vydá BelA 164a delegatus ♦ otec p. poručný, poruční poručník s právy otce (v. „poručník“ 2): za obránci i otce poruċneho Budyš 1b (v. otec 4) curativum; otec porucżnij každý statek sirotčí muož svým jménem a sirotčím prodati VšehK 102b; poručním otcem nejsa (poručníkem alias poručním otcem var.) ArchČ 1,523 (1463); v. též obráncě 6. – Sr. otec 4

3. ♦ p. poručný, poruční list ap. jur. pověřovací listina, zmocnění k právnímu zastupování někoho, zvl. k poručenství (platila též jako závěť): žalobce [tj. „poručník pekelný“], dada súdci list poruċzny BelA 157b praesentato rescripto; drží [pohnaný] poručný list nebožce p. Jana…, ježto jí [žalobkyni] svědčí na její věno Půh 3,84 (1420); jakož sem…na to poručenstvie list…učinil, kterýžto list poruční…umořuji ArchČ 26,392 (1430); kterýž [les] jest nam poručen a dán od p. Macka…, chci to listem poručním [prokázat] Půh 6,99 (1481); maje [pohnaný] ceduli smluvčí a poručnú po mém otci nebožtíkovi Janovi t. 7,133 (1497)