1. (čí) ochránkyně, opatrovnice (někoho svěřeného): bylať [Anežka] jejie [Scholastiky ze Šternberka] poruczny<czy> LegAnež 5b; že je matce své milostné porúčie [Kristus], aby…o nich jako matka pečovala, jich bránila…Přešťastný člověk, komu…je matku svú za poruczniczy… dal PříbrZamP 287b

2. jur. (koho/čeho) poručnice, ustanovená zástupkyně daného sirotka ve věcech majetkových a právních n. správkyně daného pozůstalého majetku: d. Anna, porucznyczie et mater orphanorum ArchČ 31,58 (1388); dětí svých i statku svého týž Jakeš Kabelec učinil jest mocnú poručnicí…ženu svú ListářPlz 1,316 (1426); po smrti svrchupsaného pana Puoty, když…poručníci…mě v tu chvíli najvyšší poručnicí volili ArchČ 16,102 (1437); aby ona [vdova] byla najvyší poručnicí týchž jeho [zůstavitelových] dětí t. 37,1074 (1463); dělá…manželku svú mocnú porucznyczy nad dietkami svými i nad statkem svým PrávOpav 2,74 (1464); uznala li by paní jakožto najvyššie poručnice, že by pan Jan marnotratně statek utrácel, aby to na krále JMt vznesla ArchČ 9,502 (1489); v. též nápadnicě ║ kterak jest byl týž muž její…mocnú a otcovskú poručnicí…statku svého a sirotkuov kšaftem udělal [ji] ArchČ 18,226 (1500) poručnicí s právy otce

3. jur. (čeho [majetku]) vykonavatelka poslední vůle (týkající se čeho): ustanovuji paní Margretu…pravú i mocnú a nejvyšší poručnici…domu mého…, aby…komuž tuto co odkazuji…, z toho…každému bez zmatku vydala po mé smrti ArchČ 15,550 (1455); bonorum supremam testamentariam constituit alias mocnú a najvyšší poruczniczy učinil jest List AMP 2080,166b (1461); poněvadž je otec všecky poručnice mocné činí ze spolka statku svého Půh 5,425 (1481)

4. jur. zástupkyně strany při soudním jednání (?): poručnici činím [při tom půhonu] paní Elšku Ješkovú Půh 1,55 (1406)