1. (ve funkci gen.) kněží: sváry popowymi OtcB 106b; staneta oba…u vidění popouem i súdcovém BiblOl Dt 19,17 (kněží ~Pad) sacerdotum; dvanádcte kamenóv…, na nichžto sú stály nohy popoue t. Jos 4,3 (kněžské ~Pad, kněžie ~Praž); nadvladením popowym i jáhnovým t. 2 Par 23,18 (v. nadvladenie) ♦ kniežě p-é popové bibl. nejvyšší kněz, velekněz: syn člověčí zrazen bude kniežatóm popowym EvVíd 6b (Mt 20,18: popóm BiblOl, kniežatóm kněžským ~Lit) principibus sacerdotum; za kniežat popowych Annáše a Kaifáše EvZimn 2b (L 3,2: pod vejvodami kněžskými ~Víd, za biskupóv kněských ~Praž); vece [Kristus] zástupóm židovským i kniežatóm popowym ŠtítSvátA 143a ♦ p-é popové múdie v. múdie; p-í popoví nároci v. nárok²; p-á popová varlata v. varle. – Sr. popovský¹

2. kněžský: (A) náležející knězi; (B) vlastní knězi, přiznačný pro kněze: — A: aby jemu bylo i jeho plemeni popowee duostojenstvie na věky BiblDrážď Sir 45,30 (kněžstvie ~Pad, kněžské ~Praž), pod. MatHom 343; kromě země popoue BiblOl Gn 47,22 (kněžské ~Lit) sacerdotum — B: podlé obyčeje popoweho EvVíd 41a (L 1,9: kněžského ~Ol, popovstvie BiblDrážď, kněžstvie ~Lit) sacerdotii; rúcho popoue BiblOl Jdc 17,5 (kněžské ~Pad) sacerdotalem