pomykati, -aju, -á ipf.; k mykati
expr. „p. sebú“ [z místa na místo] přebíhat, neustále se stěhovat: ješto [špatní kněží] sebú pomykagij často sem i tam, vybierajíce, kde by méně práce bylo ChelčPost 122a; tak sebou pomykȧ [Pravda] jako nezavřená TovHád 56b (v. nezavřěný 2) ○ p-ánie pomykánie n.: pomykánie kněžské z fary do fary RokJanB 168b (~K) ║ pomikati budú přesilní mužie BiblLit Eccl 12,3 (vrtlati budú ~Pad, klesati budú ~Praž) nutabunt budou se potácet