pometati, -cu, -ce, též -aju, -á pf.; k metati
1. koho/co [hromadného] kde [po zemi ap.] rozložit, zvl. poházet; co rozházet: tady [na cestě] kvietím pometano LegUmučKl 42 (neos.); pometachu jě [nemocné] přěd jeho nohami BiblDrážď Mt 15,30 (vržechu ~Ol, metáchu ~Lit, kladli sú ~Praž) proiecerunt pokladli; pometali na něm [plášti] náušnicě z plenu BiblOl Jdc 8,25 (nametali jsú ~Praž); pomeczi zbité vašě před modlami vašimi t. Ez 6,4 deiciam; po zemi potupně pometali [kosti svatých] AktaKost 77a; neb jest byl je [dopisy] pometal před branú ArchČ 7,355 (1468)
2. co [hromadného] (kam [od sebe ap.]) odházet: anebo smy své oružie pometali ot sebe OtcB 90b proicimus; pometawẛe oděnie své, i utekli BiblLit 1 Mach 5,43 (povrhše ~Praž); pometage [vojáci] oruží SilvKron 63a, pod. ArchČ 7,391 (1470) ║ pometani budete [tučné krávy] na Armon BiblDrážď Am 4,3 naházeny