polepiti, -ṕu, -pí pf.; k lepiti
expr. co [obětní svíčku] (komu) přilepit jako dar na votivním místě: lid slepý k uobrazómť se spíše obrátí…a…svíčku polepij, veď, a čertu dvě RokPostB 430; polep jí [P. Marii] sviečku a jdi do Cách – veď li, uctíš ji? t. 608
Sr. jm. osob. Polep (ArchČ 2,478, 1454) a jm. míst. Polepi/Polipi (Polepi CDB 2,422, 13. stol.; in Polip Profous 3,424, 1343)