lepiti, -ṕu, -pí ipf.
sr. lépati
1. co z čeho (hlíny) lepit, slepovat, tvořit lepením
2. co (mazlavého) slepovat (dohromady), spojovat (uhnětením, promísením ap.)
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024).
lepiti, -ṕu, -píš, impftiv., kleben; stsl. lêpiti conglutinare. — Vaši bohové (t. modly) jsú hluší, němí, slepí, neb je ruka lidská lepy Marg. 257. Židovčata lepyechu hrnky ML. 50a. Srov. lepič, lepač = hrnčíř.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².