1. pokořený, ponížený, zdeptaný: ľud pokorny spasen učiníš a oči pyšných pokoříš ŽaltWittb 17,28 (ponížený BiblLit) humilem; zveselé se kosti pokorne ŽaltPod 50,10 (utišené ~Wittb, ponížené ~Klem) humiliata, pod. t. 50,19 (v. pokořiti 1); subnixus porobilý, pokorny SlovOstřS 114 — zpodst.: vezřel [Hospodin] na modlitvu pokornych ŽaltWittb 101,18 humilium; súd sirotku a pokornemu t. 9,39 (tichému ~Kap, poníženému BiblLit, opovrženému ~Praž); jenž [Bůh] pokorne těší BiblDrážď 2 C 7,6 ║ vykúpenie svrchních i vykúpenie pokornych, rozumie potokóv ComestC 122b humilium nízko položených, dolních; po pokňurné a pokorné postavě AktaBratr 2,164a (v. pokňurný) tj. předstírající pokoru

2. [o člověku] ponížený, společensky nízko postavený, zvl. chudý n. ubohý; expr. [v nadsázce] bezvýznamný: naipokornieẛieho člověka ustanoví nad ním [králem Bůh] BiblLit Dn 4,14 (najnižšieho Pror) humillimum; kterak jest na světě byl pokoren [Ježíš] na svém narození WaldhPost 92b; překážejí [vysoce postavení kněží]…velice kněžím pokorným JakVikl 184b; pokornym a chudým člověkem jest ráčil býti [Ježíš] VýklŠal 45b — zpodst.: povýšil [Bůh] pokornee EvZimn 2b (L 1,52: v. nízký 8) humiles; jsú škřínky…oněm podobny pokornym v omklém rúšě ŠtítBarlB 24; kteříž, dosáhnúc světského povýšenie…, chlubie se, porúhajíc pokornym Čtver 3b — v zdůraz. protikladu: nečest jest tak přejasnému ciesaři…mně malému a pokornemv takové věci posielati AlexPovB 244b; kdyžto sem děda jeho z pokorného hrabie duostojným králem učinila Budyš 3b ║ ne vysokých věcí mnějíc, ale pokornym povolíc EvOl 100b (R 12,16: nízkým ~Praž) prostým, nevznešeným (pod. KorMan 8b); budu [král] pokoren v svojí očí BiblOl 2 Rg 6,22 opovržený, ubožák. – Sr. nízký 8

3. [o zevnějšku ap.] prostý, chudý, zvl. skromný: ani [páni] pokornyeyſſye postavy než vládyky ŠtítKlem 90a; jsúc dci králova, bosa u pokornem rúšě chodila s kříži ŠtítAlžb 472b; že tak v pokornem miestě měl by položen býti Spasitel HusSvátA 519a, pod. JakPost 118b; majíť [bekyně] pokorne pláště Pís Třeboň, SA A 7,150a

4. pokorný, ponížený, přiznávající n. vyjadřující podřízenost n. provinilost ap.: on jich [kapitulujících obránců] mysl pokornu vida AlxVíd 54; slepý…na tě [Ježíše] volal silně, Pokornymy hlasy UmučRoud 187; Pavel, pokorni sluha Jezukristóv PasMuzA 304 modicus; znamenavše [císař] slavnú a pokornu službu [Čechů] PulkB 155 oddanou; Jason, jsa tichý a pokorny, ve všem bieše poslušen Pelea krále TrojK 79a; srdce skrúšeného a pokorneho buoh nikdy nevzhrzie Astar 148b; prosímy pokorni HymnUKA 128b supplices; nám pokornú prozbu vzdávali [naši poddaní] ListářRožmb 1,4 (1418); skrze jich pokorné a nábožné modlitby HynRozpr 119b diemütig; supplex pokorny modlík SlovKlem 85a (demuttiger bitter DiefGlos 568); svatého sněmu…pokorni poslové ProkPraxK 48a ║ ktož tu bieše…, jeho řěč pokornu slyšě…, by nepolitoval jeho AlxV 1295 plnou ponížení; jim [vládcům poddaní] čest vzdávají jazykem přieliš pokornym ŠtítVyš 55b tj. pochlebujícím; když jest nechtěl bohu pokoren a poddán býti ChelčKap 21a podřízen

5. pokorný, vyznačující se ctností pokory (v. „pokora“ 5): cěsty pokorne nepoznali [hříšníci] ŽaltWittb 13,3 (pokory BiblOl, pokojnéj ŽaltPod, pokoje BiblPad) pacis; tichý sem a pokorneho srdcě EvVíd 37b (Mt 11,29: pokorny srdcem BiblLit) humilis; pro jejie pokorne činy LegKat 2918 (v. nevěřúcí 1); tiem jsú pokornyeyſſe v sobě, čím jsú vyšší u bozě ŠtítVyš 55a; ty buď pokorna, nevznos sě ŠtítBrigP 58a; ten [David] take pokorny byl, že se mrtvým psem a blchú nazval BřezSvět 48b tak se ponížil; kněz pokorny nevznese sě nad pannu Maří HusVýklB 15a; buďme k…Kristu pokorni, vyznávajíce svú nehodu HusPostH 23b; pána pokorného sluha srdce byl pyšného Budyš 26b; tu poníženie pokorneeho bylo by potřebie ChelčPost 97b; viec líbí se jemu manželka pokorná než panna pyšná RokJanB 24b; dobrý učedlník má býti pokorny a krotký AlbnCtnostA 26a — zpodst. o člověku: hospodine, pokornych ustanoviteli ŘádKorA 39b; Pokorny…žádá, aby jej jměli za zlého člověka AlbRájA 1b; aby se pyšným protivil a pokornym svú milost dal RokJanB 63a ║ buď pokoren k slyšění slova božieho, aby zrozuměl BiblOl Sir 5,13 (krotek ~Lit, tichý ~Pad) mansuetus s pokorou poslouchej

6. (v čem [protivenství]) pokorný, trpělivě snášející zlé; [o ovci] poddajný, poslušný: aby…nám pokornim srdcem trpěti dal [Bůh] PasMuzA 465; on v tom [v slepotě Tobiáš] trpěliv a pokoren byl BřezSvět 69a; jako beránek velmě jsa pokoren [Kristus vedený na smrt] HusBludM 203a; máš pokoren býti v protivenství ChelčArc 158a; jsa [Kristus] zde ovcí pokornú KorMan 173b ║ Pokornyeyſſe buďte, synové, volajte k hospodinu, aby vy zprostil BiblOl Bar 4,21 (dobré mysli ~Pad) animaequiores pokojnější mysli (pod. MamKapR 49a Sap 18,6)

7. mírný, trpělivý, nehněvivý: jsú [nevinnost a spravedlnost] svátosti člověku pokornemu ŽaltPod 36,37 (pokojnému ~Wittb, mírnému ~Kap) pacifico; vida…mnicha tváři pokorne HradProk 7a; lepí jest pokorny než silný muž BiblOl Pr 16,32 (trpělivý ~Lit) patiens; jemu [pokušiteli] jedno slovy pokornymi odpoviedal MatHom 48 mansuetudinis verba; pokoren, tich, opatren v řeči býti máš TkadlA 3a; mnohem pokornější odpověď dána, než jest skrze toho biskupa povědíno ArchČ 16,10 (1490); v. též pokojný 7 — zpodst. o člověku: lepí jest pokorny purného BiblDrážď Eccl 7,9 (trpělivý ~Lit); tresktati bude [panovník] v pravosti za pokornee zemské Pror Is 11,4 (za krotké ~Lit, za tiché ~Pad) pro mansuetis ║ jestiť to dobrý, pokorny lid [v té zemi] CestMandA 196a mírumilovný; slušie skrovně pokornu býti, aby v obém [odpočinku i pohybu] měl pravú smieru LékFrantA 22b umírněný ♦ p-é pokorné utrpěnie (trpěnie) trpělivost („pokora“ 6): nemoha trpěti těch obtiežení a skrzě utrpenie pokorne spasen býti ComestC 325a per patientiam; proti pokornemu trpění hněv [bojuje] ŠtítBojVyš 1b