pokonati, -aju, -á pf.; k konati
1. čeho [činu] dokončit, skončit, dokonat: když té věci pokona, obráti sě do Sidona AlxH 290; my zde…těchto věcí pokonajíc, do Čech zasě přijedem ListářRožmb 1,226 (1437)
2. („sobú“, „životem“ ap.) skonat, zemřít: po ňemž [padlém vdova] sirdcem viec stonala, až i sobú pokonala AlxH 174; měštěné jsú čáky měli, by nepokonal každý BawArn 1623; mnohý životem pokonal a tu…skonal t. 1777; za málem sem svým životem nepokonal BiblOl 1 Rg 20,3
3. jur. (čeho [jednání]) mezi kým [stranami] dosáhnout dohody (uvedeným) smírčím jednáním: tu bych byl [„oprávcě“]…s těch pánův…radú mezi nimi pokonal a smluvil ListářRožmb 2,349 (1444); příměří do dvú nedělí mezi nimi učinil [jsem] a naději se bohdá, žeť toho mezi nimi pokonám t. 3,367 (1448)