pokobiti sě, -b̕u, -bí pf.; k koba
komu (na kom) podařit se, zdařit se: to [boj] sě Uhróm nepokobi DalCr 91,17 (příd. 1) ║ Zajieci sě na nich [Němcích] dobřě pokobi, ten ty Němcě udatně bojem pobi DalCr doplněk 2,64 (neos.) poštěstilo se. Jen v Dal
O vztahu k jménu havrana v. Němec NŘ 70, 180