|
|
|
koba, -y f. k střhn. koppe velký černý pták, havran, krkavec jíti po kobě ap. někomu dařit se, vést se podle přání Sr. M. Vajdlová, Koba. Naše rodina 33, 5.11.2001, s. 17. Sr. pokobiti sě Autor: Miloslava Vajdlová, Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 28. 3. 2025). 
1. koba, -y, masc. i fem., pták toho jména, podle souvislosti někdy krkavec, někdy havran, Rabe, Rabenkrähe; srov. střhněm. koppe (masc.) = Rabe. — Ta ť sě rada (t. rada vránina) slíbi kobie NRada 1210. Jako koba, jenž byl z archy pušťen KázLeg. 171b. Noe když havrana toho kobu vypustil Rokyc. 139b; jako ony koby neb krkawcowé RokycKl. 180a. Liška velmi hladovitá… uzře, nalit jejie doba, u vrchu sedí s krmí koba, poče mu řeč podmietati řkúc: »Havránku, kterak s’ krásen…« Baw. 56. Nemúdrý koba skřečí, že by se slíbil, poče krkati tamt. (Křivda, personif.) naduvši se jako koba t. 31. Jako koba nezamešká na mrchu přiletěti, aby sě nasytila KorMan. 78b. Spieše uzříš kobu bílú nebo labut černú, než takového (spravedlivého) poručníka VšehJ. 248 st. — koba vago Prešp. 235, Rozk. 442, BohFl. 78, Nom. 64b, Veleš. (vago = holz-krâ Diefb., corvus cornix). — Příjm.: má střícě (strýcové) oba, ſoba i také koba, prodáváta hřiby, hlívy Mast. 405; má bratry oba, ſſebek a také koba MastDrk. 210; Niclas Koba TomZ 1409 st 137. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. koba, -y, fem., přání, zdar, Erfolg. Srov. stsl. kobь augurium, srb. kob occursus, »dobra kob« pozdravení obyčejné na Černé Hoře, Vuk Rječnik s. v. — Jemuž (Neronovi) ne zzteklo po kobie ApD. a, »es lief ihm nicht nach Wunsch ab« (Dobr. v listě Durichovi 3. ún. 1789). (Jidáš) vida, ž’ j’mu nejde po kobie, v túž dobu mužě naleze JidDrk. 68. — Odtud pokobiti sě = podařiti se, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
koba¹ m. i f. krkavec, havran Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
koba² f. přání, zdar; po kobě podle přání, ke zdaru Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
1. koba m. i f. = havran, krkavec Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
2. koba f. = přání, zdar Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|