poklamati, -aju, -á pf. (ipf. poklamávati, -aju, -á, part. ojed. poklamuje); k klamati
(kým/čím) vysmát se, ipf. posmívat se komu/čemu, (z)tropit si žerty z koho/čeho: miesto slóv pokánie slovy pýchy Poklamawalo si BiblDrážď Jr 3,5 (poklamalo si ~Ol, rúhalo si se ~Lit); poklamugye jím [slepým průvodce], vecě [lež] PasKlemA 266a; aby žena poklamagycz [jím], šla ot něho nevinna ComestC 242b illudens viro, pod. bez elipsy BiblOl Jdt 12,11 irrideat; pohrdala tobú a poklamala tobú panna, dci sionská BiblOl 4 Rg 19,21 (posmieval sě tobě ~Pad) subsannavit; blázniví lidé tú svátostí poklamawagi Kruml 254; neb s klesla [oslice] a poklamala s mnú BřezSvět 29a. – Sr. pojhrati 4, pospíleti