1. koho/co čím ap. pojmenovat, nazvat, označit; koho [jeho jménem] oslovit: davše sobě vítanie. A pravými mény sě pomenowaſſta OtcB 150b se salutavere nominibus; řka [křtící]: „Onseže!“ poymenuge jej jeho jménem ŠtítKlem 115a; nepogmenowal jest jeho [majetku] hospodin jen tak naprosto sbožím, ale…falešným sbožím ŠtítSvátA 111a appellat; kterýmižkolivěk jmény zvláščími jsú nazvány anebo mohú pojmenovány býti [„požitky“] ArchČ 14,541 (orig. 1398); pogmenowal jest jeho [Zachea Ježíš] ze jména, aby jemu tiem ochotnost ukázal ChelčPost 279a

2. co, čeho [zvl. dříve zmíněné] uvést (jménem): najprvé sem…Poymenowal tě ptáčátcě, ješto bieše svatá Maří položila na oltáři Vít 22b; jeho [melancholika] znamenie, ješto sem dřieve pogmenowal LékFrantA 170a; když nám…, kdež by v těch třech měst jedno pomenovali, položí [částku] ListářRožmb 2,55 (1440) jmenovali; odpověděl: „Jmáť na těchto vsech,“ pomenovav jich t. 397 (1444) vyjmenovav je; ješto Písmo něčeho se dotkne neb pogmenuge ChelčLid 90b

3. koho vyslovit něčí jméno: diábla často jmenováše, a kolikrátž diábla poymenowal PasMuzA 358 nominari; když jest [sv. Antonín] pomenowal Jezukrista, tehdy sě jest všecko stalo OtcB 207a; kteréhož [krále], když poygmenowaty chtieše, děťátkem z Betléma…nazýváše Frant 67b; kolikrát pogmenugij Ježíše…, vždy čtyřidceti dní odpustkuov obdrží ChelčPost 271a

4. co [jméno ap.] vyslovit: je [Ježíšovo jméno] poymenowaty miléj duši jest sladko PasMuzA 81; to přěsvaté jmě [Ježíš] bylo andělem…pogmenowano KristA 22a; prvnie littery pomenowati nemohl [Démosthenés], ale častým oblamováním jazyku svého potom…všecky littery vyřiekal jest BurleyMudrC 181a proferre; tolikrát jméno Jezu Kristovo pogmenowal, až i bezpečně ten most přešel PasKal L19b (vzýval (zpomínal gl.) ~KlemA, nazýval ~Tisk) ○ p-ný pojmenovaný adj.: zlořečené jmě v toto ucho poymenowane…tobě kazuji: Vyndi PasMuzA 81 (pošeptané ~Tisk)