poddanec, -ncě m.; k poddaný
(čí) podřízený člověk („poddaný“ m. 2): svých poddanczow dle každému…i život vzdáti slušie AlbRájB 7a; když poddanecz mile a dobrovolně plní to, což mu jest protivné rozkázáno t. 9b; u pokoře poddancze duše zisk jest Frant 37b subditi ║ pomoci [králi]…, jakžto věrný man i poddanecz učiniti má PulkB 206 vasallus vazal; vězněm činí [„milost“] člověka a poddanczem AlbRájA 76a (fig.) otrokem
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
poddanec, -ncě m. poddaný, níže postavený člověk
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.