pocútiti, -cu, -tí pf.; k cútiti
1. co, že…[zásah, zákrok] pocítit, smysly si uvědomit co, zvl. účinky čeho: nalezeného lékařstvie nepoczytil jest [císař] v skutku VeronU 310b; že by pocitil ihned ránu Páně BiblPad 2 Par 26,20 (poči ~Ol) sensisset; pociti na těle, že by uzdravena byla t. Mc 5,29 (poči ~Drážď); těm lidem když na dnu sáhne, a že nepocziti jie LékFrantA 64b
2. co [abstraktního] vycítit, citem poznat, vytušit: když moc božstvie jeho [Ježíše císař] poczytil jest zdravím těla svého VeronU 312b; když…Boleslav poczityl smrt, že sě k němu již přibližováše PulkLobk 79 (počil ~B) sensisset; v. též počísti II/4. – Sr. očúti 1, uznamenati