1. s/ot čeho [náležitého místa] odchýlit se, vzdálit se od čeho: by sě v nebesiech nezblúdili [koně] ani s miesta pochybyly VítAlan 13b; skrzě pýchu pochibeno jest od pravého rytieřstvie ŠtítBrigP 65b (fig.) excessum est — v obr.: ač jest kdy pochybila kročěje má s pravé cěsty BiblOl Job 31,7 (uchýlil li se jest ~Lit, zchýlil jest se ~Praž) declinavit; kteréžto [panny] ot dřéveřečeného cíle pochybugy LyraMat 158b deviantes; kterak daleko člověk…pochybuge od následovánie Kristova HusPostH 78a ║ bylo li by s cěsty sblúzeno…, a pakli jest na cestě jdúc pochybeno ŠtítKlem 158b zblouděno; nalezl [majitel peníze] sám, kdež byl potratil a pochybil ListářRožmb 3,306 (1448) nechal je tam; ano svatý Petr pohoršenie pochybiti nemohl PasKal D12a (chybiti ~MuzA) vyhnout se

2. pf. čeho [činnosti, chvíle], s inf. ap. opominout, zanedbat, zvl. zameškat co n. s inf.: pomni, aby tu chvíli zachoval k přijímaní a jie nepochibil LékFrantA 78a; když by toho [čtení mše mniši] pochibili PrávOpav 2,17 (1431); prosímeť, aby nikoli nepochybil k tomu sněmu býti ListářRožmb 2,207 (1442); jestliže bychme jim pochybili [se splácením dluhů] den neb dva ArchČ 14,105 (1461; elipsa předm.) opozdili se; pakli by…placením pochybil ArchKol (1496) ║ toť sem jeho [syna] pochibila a nevědě kde KristA 30a ztratila, nechala (pod. ŠtítSvátA 79a)

3. (ot čeho, v čem, na čem, ojed. co, proti komu ap. čím) chybit, dopustit se chyby (zprvu odkloněním od něčeho/někoho směrodatného, později prostě v něčem n. na někom): aby nepochybil [ty] u vieřě PasMuzA 194, pod. ipf. MartKronA 113a; ty s na pravdě pochybila…, viem, že si s ním nocí byla TristB 78b; aby ot pravdy pochybil [ty] BiblOl Ex 23,2 (poblúdil ~Pad, se…odchýlil ~Praž) devies; mohl bych pochybiti ŠtítVávra 1b; když kolivěk ten, jenž koho klne, pochyb v řádu lásky HusBludM 207a; nepochybujte ani sě svoďte ArchČ 6,41 (1420); ač sem co pochybil rozumem, ale věrúť právě stojím t. 3,52 (1449); ktož by proti bohuom na čem pochybil, aby za to dosti učinil PasKal G11a (shýřil ~MuzA) ║ anjele svatý, proč nade mnú pochybugeſs?…K němužto anjel vece: Jáť proti tobě nepochybugi PasKal L17b (nade mnú hýříš…proti tobě nehýřím ~MuzA) dopouštíš se křivdy; nemám od něho žádné konečné odpovědi, bojím se, že VMt pochybí ArchČ 14,222 (1472) nepochodí (?)

4. (o/na čem/kom, v/při čem, že… ap.) (za)pochybovat (o čem/kom); pojmout/mít nedůvěru (v co/koho); „nepochybovati“ že… ap. být si jist, být přesvědčen: uzřěvše jej [zmrtvýchvstalého Krista učedníci],…ale jedni pochybichu EvZimn 25a (Mt 28,17: pochibowachu ~Ol, sě mýléchu BiblOl, blúdichu EvVíd, nevěděchu ~Rajhr) dubitaverunt; ktož koli…nepochibil v svém srdci, ale uvěří BiblDrážď Mc 11,23 (nepochyboual by ~Lit, nebude pochibowati EvOl) non haesitaverit; Nepochybugi, že buoh prosby…mé před viděnie své dopustil TobU 143b (Tob 7,13: jsem tiem jist BiblOl); pochybowach<u> o nich [řečech] BiblOl A 5,24 ambigebant; v zaslíbení…božiem nepochyboual jest nedoufaním BiblLit R 4,20; svatý Jan nepochybuge, jestli Kristus ten, jenž jest přišel, aby… HusPostH 9b; u vieřě, v níž sú pochybili [apoštolové], sú stvrzeni t. 83b; tehdy [v ohrožení] na té pravdě pochibugi JakKost 163a (v. oblevovati 2); Eva té všie řeči skrze to slovce „snad“ jala sě jest něco pochybowati JakVikl 193b trepidavit; svědek, kterýžto proti vieře svého svědečstvie pochybuge, zle domnělýť jest PrávHorS 174b vacillat; pochybi [malověrní] nad tiem náboženstvím i nad sebú ChelčPost 256b; na něm [hříšníkovi] pochybiece ChelčOl 173a (nad ním pochybiece ~Kap); když lidé pochybugi při božských věcech RokLukA 8a; o tobě pochybili sme, že to činíš, což za zlé máš AktaBratr 1,1a; v boha nic nepochybugicze ProkPraxK 49a — v ujišťovací formuli: všeliké královstvie v sobě rozdělené, žádný nepochibuy, spustne MajCarA 24 nemo ambigit; nemá pochibeno býti, že…ty věci…moci nemají t. 38 nemini venire debet in dubium; nepochybujíce, že se v tom tak zachováš ArchČ 10,67 (1493) ║ defecisti pochibibil (m. -chibil) s VýklKruml 95b (Job 4,5: zhynul si BiblOl) poklesl jsi na mysli

5. ipf. [při rozhodování] s větou obsah., s inf. být na rozpacích; „nepochybovati“ s inf. nerozpakovat se, neváhat: přihlédáchu k sobě spolu učedlníci, pochybugice, o kom by řekl [že ho zradí] BiblLit J 13,22 (nevědúce ~Drážď) haesitantes; že sú pro něho i umřieti nepochybowali VýklŠal 144b non dubitarent; co tobě více mohu pověděti, pochybugi OtcMuz 18b nescio, pod. t. 19a; pakli pochybugeſs, dobrý li konec vezme tvá řeč čili zlý AlbnCtnostA 3a; svévolně učiniti nepochyboval si ArchČ 6,196 (1482) ║ doktoři pochybugjce; přípravou dřevěnnou to [řezání] dělati rozkazují Apat 140a nemajíce jistotu; purgrabie vydaj tři svědky z devieti…, což by pochibowali v té při MajCarA 59 super dubiis causae pokud by co zůstávalo sporným