pochvátati, -aju, -á pf.; k chvátati
co [hromadného] uchvátit, násilně pobrat: ižádný nemóže…pochwataty jeho [silného] nábytka BiblDrážď Mc 3,27 (v. oblúpiti 5) diripere; všecko pochwatal, což bylo,…a dóm zažehl PulkB 112 rapuit; dobytek a což mají jim pochwatagy CestMil 126a; všecky jemu koně odjal, odění pochwatal SilvKron 50a surripuit. – Sr. pochvátiti 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pochvátati, -aju, -áš dok. uchvátit, ukořistit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pochvátati dok. = uchvátiti, rozchvátiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.