pochovati, -aju, -á pf. (ipf. pochovávati, -aju, -á); k chovati
1. co schovat, skrýt, ukrýt: kdež pokrmuje sebe, pochowauagicz sebe…před hadem BiblOl Ap 12,14; v němž [místě] toho zahubeného pútníka hlavu…i ruce pochowal jest [vrah] GestaB 24b posuit zahrabal; za poklad všeho světa v svém srdci pochowawagicze [ohavnosti umučení] PříbrZamP 287a uschovávajíce; abscondit [fermentum] pochowala VýklKruml 258a (L 13,21: skryje BiblDrážď); by svého pasu dali někomu pochowati ChelčPost 122a
2. koho/co [zemřelého] (kde) pochovat, pohřbít („pohřésti“): v tom rovu ji pochowayte Vít 37b; svatého Prokopa tělo pochowali PasMuzA 316 humata est; pochowa jej [zesnulého] v jeho starém klášteřě OtcB 170b condidit; ty [kosti] pochowawagy se zpievaním CestMandM 34b; nechtie krstiti ani mrtvých pochovauati HusPostH 81b; každý při své faře má býti pochowan RokPostK 240b; v. též okvieliti ○ p-vánie, pochovánie, p-vávanie pochovávanie n.: k jeho pochowany přijěl Severus biskup PasMuzA 316 exsequiis sepulturae; tvého pochowawanye svatá sě služba prodlí t. 316 depositionis; stúpil [Jan] do miesta vykopaného svého pochouauanie ProlBiblK 28a (k J); jeho [Krista] poctivé a nábožné pochowanye LyraMat 172a tumulatio; přijíti na pochowawanie RokJanB 182a ○ p-vaný pochovaný, pochovávaný adj.: tutoť král Tentram pochowan leží TrojK 115b; tělo Kristovo…pochowane Traktát UK XVII C 15,198a ║ myrrú mrtvá těla pochowawagí VýklŠal 59a condiuntur k pohřbu balzamují