1. pochlebný, pochlebující, lichocením n. jinými pozornostmi zakrývající zprav. zištný záměr: aby se střěhl pochlebne řeči BawEzop 529; pochlebny jest [člověk] AlbRájB 1a; pokrytci, jenž řečí pochlebnv přikryli ste přěd lidem zlost svú HusPostH 183a; lahodné a pochlebnee mluvení RokPostB 385; jest potvornice tak pochlebná a úlisná TovHád 41a — zpodst.: řeči pochlebnych odolati TkadlA 41b (v. odolati 4) ║ buoh milosrdnější nad naypochlebnieyſſii matku též svatú církev jako dítě ukojiti pracuje BechNeub 42b která nejvíce dbá blaha dítěte; [jmenovat] příjmím pochlebnym…Martínkem neb Jiříčkem…, jménem pochlebnym s umenšením PrávJihlA 127b,128a mazlivým

2. bibl. pokrytecký, licoměrný: běda vám, mudráci i duchovníci pochlebny BiblDrážď Mt 23,13 (zákonníci lucoměrní EvOl, duchovníci pokrytci BiblOl) hypocritae; slova ta [o možnosti uzdravení]…nebyla pochlebna, nebo inhed jě uzdravi MatHom 138 (sr. Mt 9,27–31) ║ pochlebny kazatel jest zrádcě těch, jimž káže HusVýklB 103a adulans pokrytecky shovívavý (sr. pochlebiti 2). – Sr. pokrytý 3

3. lákavý, vábivý: k tomu velnú srdcem, ješto jedno pochlebnu postavú žádost dráždí ŠtítBes 155; již se jen obliznouti, to [nástraha] cos pochlebneho BechNeub 220a