1. (komu) (za)lichotit (zprav. neupřímně) se zištnou snahou se zalíbit; ipf. pochlebovat, podkuřovat: budú li tobě pochlebowaty zloději, nepovolij jim BiblDrážď Pr 1,10 (lahoditi ~Praž) lactaverint; ižádnému nechtěl pochlebiti Kruml 317; jehož [tyrana] jeden přétel…pochlebuge přéliš chváléše sbožie jeho GuallCtnostK 203 adulando; když jim kto o jich skutcích pochlebuge TkadlB 111a; Kristus, nepochlebiw jim, nazval jest je zjevně pokrytcě HusPostH 183a; kdyby nepochlebowal a pravdu pověděl RokLukA 333b ║ jižto sehlcijí domy vdovie, pochlebugyce dlúhú modlitvú BiblDrážď L 20,47 (zamyšlijíce ~Lit, zamýšlejíce ~Pad, pod zámyslem ~Praž; bibl.) simulantes pokrytecky předstírajíce. – Sr. lísati sě, po chlebě (po III E 2)

2. ipf. v čem [žádoucím] komu lákat, vábit čím koho: ješto jí [duši ďáblové]…lestně v lahodách jejie pochlebowachu ŠtítSvátA 124a; [ďáblové] pochlebugy (-c- nadeps.) nám v dobrém bydle ŠtítBarlB 76 illiciunt. – Sr. pochlebný 3

3. v co, v čem [nenáležitém] (komu) se zištnou shovívavostí posoudit, zvl. prominout co: neumělť jest něterým v hřích pochlebowaty, ale bósti Frant 77b palpare; abychom…jim [příbuzným] ve zlém nepochlebowali HusSvátA 485b; milujíce tělesně, omlúvají hřiechy na člověku, pochlebugij v nich ChelčPost 234a; ve všemť pochlebi [pochlebník] RokLukA 123b

4. (komu/čemu v čem) přitakat, dát za pravdu; ipf. stranit, nadržovat (komu/čemu): podobné s podobným sě sjednává a sobě pochlebugi ComestC 9b, pod. HusSvatokup 197a; kuoň pochlebi řeči jeho [lva] BawEzop 2068; vše shola vidí [soudce Kristus] a nepochleby ižádnému ŠtítKlem 102a nedá přednost; prorokové prorokováchu lež a kněžie pochlebowachu rukama svýma BiblPad Jr 5,31 (připochlebováchu ~Drážď, poplesováchu ~Lit) applaudebant; ten dokonale mluví, když zlosti nepochlebuge RokJanK 192a; na toť [hřích] ucha nestáhnú, ještěť pochlebij, potakne RokPostB 450; v hřiešiech sobě pochlebugij [kněží] AktaBratr 1,97a. – Sr. polahoditi