1. (čeho, ot čeho, přěd kým ap.) utéci, během se vzdálit (od čeho/koho), prchnout (před kým/čím); [v boji] dát se na útěk: vida [otrok] vlka…, i pustí ovcě, i pobyehne EvVíd 23a (J 10,12: běží ~Seit, uteče BiblDrážď, utieká ~Pad) fugit; skótě strachy strne, nesmieti sě bude hnúti ani kamo pobyehnuty AlxV 1425; jižto pobiehnuu mečě, vrátie sě BiblDrážď Jr 44,28 (utekú ~Pad) uniknou meči; bolest jí [vdově] pomáhá, že od hrobu [mužova] nepobieha BawEzop 2389; viděl sem jě [bojovníky] strašivy a…pobyehugycz z bojě Pror Jr 46,5 (pobiehagice BiblLit); duch svatý…pobiehne před pokrytcem a otnese sě ot myšlenie [nesmyslného] BiblOl Sap 1,5 (odběhne EvOl, uteče BiblLit, vzdálíť se ~Praž) effugiet; zima přěd rychlú teplostí slunečnú pobiehawaſſie TrojA 69b (pobiehowaſſie ~S, utiekáše ~K; fig.) terga daret; často učinie [Tataři], jako by pobiehly CestMil 45a fugam…similant; pobiehneṡ, rozprášen jsa HusVýklB 29b; snažně tepa [bojující] a nepobiehage pryč ChelčBoj 391b; běda, že sú z toho [křestního slibu] kdy vyšli a z toho pobiehli BechMuz 107a (fig.) ○ pobiehanie n.: modlte sě, aby nebylo vaše pobiehanie v zimě HusVýklB 135b (Mt 24,20 fuga: běhánie BiblDrážď, utiekanie ~Ol). Sr. poběženie

2. koho (gen.), ot koho opustit koho (nenáležitě, proti závazkům ap.); [od svého velitele] zběhnout: sedí [Darius] sám, svých stanóv střěha, ande jho každý pobieha AlxBM 282; ktož ode mne pobyehne, kázal sem jej Chodóm zabiti DalC 44,52 (bude chtieti ujeti ~Z, pryč…jeti ~L) dy…vlihin; od něho [sluhy dobrý pán] nikdy nepobiehne HusVýklB 31a; jenž jsú jakožto cizoložné ženy…pobiehly od svého chotě JakVikl 196b; tato cizoložnice [tj. zpronevěřilá církev] Krista pobieha JakZjev 271a; sluhy, kteříž pobiehagi pánóv BiblPad 1 Rg 25,10 (sú zaběhli ~Ol, utiekají ~Praž) fugiunt; ktož s ciesařem v boji jest a od něho z boje pobyehne PrávŠvábA 143a vliuhet

3. pf. jur. z čeho [poddanské usedlosti] bezprávně odejít („otběhnúti“ 4): když sedlák…pobyehne pryč s dědiny, žeť pusta bude WaldhPost 117b fugiet; když člověk poběhne ArchČ 9,333 (1472; v. poběhlý 3)

4. čeho, ot čeho [nežádoucího] utéci, uniknout, vyhnout se čemu: otřinúti vel pobe<za>ti GlosŘeh 157a (v. otřinúti 2) vitare; tito [provinilí] pobyehnu súdu, bojiece sě pekelné muky MatHom 233; obecného jha pobiehſſi [opice] Čtver 64b refugiens; mnozí pobiehagi těch trpení, kteréž na ně bóh vzkládá HusKusE 249a; dělá tak, jako chtě od toho [nevyhnutelné práce] pobiehnuti ChelčPost 122a; v. též omrzěti 2

5. čeho/koho, ot čeho [hodnotného] zhrdnout čím/kým, nevšímavě opustit co/ koho; [od zákona, řádu] porušit co; [od víry ap.] odpadnout: člověk vždy na všě séhne, dobrého spieše pobyehne AlxV 549; pobyehne [blázen] bydla dobrého Vít 43a; bude liť co slušného, Nepobiehneme cenú tvého [prodávaného zboží] DivKlem 183b (134); když bude přiveden [pohan k Bohu], skrzě svój zlý příklad učinie [zlí kněží], že pobyehne LyraMat 148b (elipsa předm.); právóm, jichž já pobieham, ty sě protivíš GuallCtnostK 132 fugio; pobiehl jsi přátel svých TrojA 143b; od něhož [zákona] každý smrtedlně hřeše pobijhá HusProv B4b; přikázanie jeho…nedržíme, když pobiehame HusVýklB 77a když se mu zpronevěřujeme; ot viery pravé pobiehagy [modláři] JakBetl 60b; pro ně [„lakomství“] mnozí pobiehly sú viery t. 60b; Julius ciesař od viery pobiehl KorTrak f1a; appostotare převrátiti s viery aut řádu pobiehnuti SlovKlem 7b ○ poběhnutie n.: jako čelo ukázav svých nestydkostí a pobiehnutie tvého od boha ChelčBoj 403b