|
|
|
běžěti, -žu, -ží ipf. sr. stsl. běžati 1. proti komu, ke komu, k čemu ap. běžet, přemísťovat se během 2. na koho, na co, v co, kam hnát se 3. přěd kým, čím, ot koho, čeho utíkat, prchat, na útěk běžěti utíkat, prchat 4. odkud kam prchat, uchylovat se někam 5. za kým, po kom, po čem (pro)následovat někoho n. něco 6. ke komu, čemu, odkud kam, kudy spěchat, chvátat, spěšně se pohybovat nějakým prostředím 7. ke komu spěchat za účelem uvítání někoho 8. (o nebeském tělese) pohybovat se po obloze 9. (o tekutině, vodním toku) co z čeho, odkud kam, po čem téct, proudit, prýštit 10. (o větru) foukat, vát 11. (o cestě) odkud kam směřovat, vést 12. (o čase) ubíhat 13. (o soudní při ap.) co mezi kým, o co, na co, kde probíhat, konat se, projednávat se 14. (o události ap.) při čem, v čem, mezi kým ap. odehrávat se, dít se, uskutečňovat se 15. o co jednat se, jít o něco 16. (o právu ap.) platit, být platným, uplatňovat se 17. k čemu inklinovat, mít sklon k něčemu, spět k něčemu 18. (o informaci, učení ap.) šířit se, rozšiřovat se 19. (o území) prostírat se, táhnout se 20. po čem, na co usilovat o něco, dychtit po něčem 21. co na koho dopadat 22. čím (životem) procházet 23. běžěti sě k někomu uchylovat se pod něčí ochranu Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
běžěti, -žu, -žíš, impftiv., běžeti, utíkati; laufen, fliehen; psl. bêžati. Jáz k tobě byezu Mast. 1; jáť bijezzijm Štít. ř. 106a. Kam tvá, králi! moc pospiechá, kam ta(k) nevěhlasně byezys? AlxV. 1366. bieziech v žízi cucurri ŽWittb. 61, 5. biezal ſem ŽKlem. tamt. Cieſtu přikázaní tvých biezal ſem cucurri t. 118, 32. (Ty) biezieſſe currebas ŽWittb. 49, 18. (Dívka) bieżie k studnici recurrit Ol. Gen. 24, 20. (Slzy) z mých očí biezechu Brig. 54. Otec do města biezal Pass. 356, zvěř pryč biezala t. 357, dva lvy byezala t. 89; tam biezaw potluče na dóm t. 419, bieziewſſy t. 348, bieziewſſe t. 382, biezyz na stanovišče curre Lit. 1. Reg. 17, 17; na zpověd biezzeti Kruml. 253b. (Žena) po kvasnice biezie Hrad. 136b, pro kvasnice; bijezzety po ňem Štít. ř. 5b, za ním; biezeli po nich persecuti sunt Lit. 1. Reg. 17, 52. Jemu o prawo byezi ODub. 122; že jim o životy byezy Mus. 1. Mach. 12, 51; o waſ bijezy PulkLobk. 429. Ktož (s) ſwietem i ſbozym okolo biezy Otc. 106a, běžěti okolo s něčím, srov. choditi vókol s něčím. Viece to záleží na daru božie milosti, abychom chtěli býti dobři neżli na nás; nenie toho, ješto chce, aneb toho, ješto bieży, ale jest toho, ješto sě smiluje ŠtítBud. 128, nč. o koho běží; řekl sv. Pavel: (spasenie člověčie) nenie na tom, ješto bieży, ani na tom, ješto chce, ale jest na božím smilování t. 132. Pak-li mezi vrahem a bližním krevný súd by byezal si fuerit quaestio ventilata MusNum. 35, 24. Ten řád při splacování věn bieżij VšehK. 149b, jest v obyčeji, platí; kteréž (zástavy) zhusta mezi lidmi bieżie t. 137a; jakož příslovie běží VšehJir. 427 st.; protož věz, že adorare klaněti, colere modliti, honorare ctíti neúplně ovšem rovně běží HusE. 1, 72, rovný má význam. Takť bieží hřiech, že najprvé tane na mysl, potom bude atd. HusPost. 42a, tak postupuje, tak se vyvíjí. — Bude-li ot nás která (dívka) byezyety chtieti DalC. 10, utíkati; bieziechomy, jako bychomy sě vstekli Hrad. 27b; již vidiechu mě, bieziechu ven fugerunt ŽWittb. 30, 12; aby bieziely fugerent t. 95, 6; vzdálil sem sě biezie fugiens t. 54, 8. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
běžěti, -žu, -žíš (příč. čin. běžal, běžěli) ned. běžet, utíkat; běžěti po kom za kým; běží o koho, co jde, běží; vést si; uskutečňovat se; rovně běžěti mít rovnou platnost, stejný význam; okolo běžěti s čím zabývat se, obírat se čím; běžěli po nich byli pronásledováni Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
běžěti nedok. = běžeti; vésti si; uskutečňovati se; b. čeho = utíkati před kým; — běžěti za sě = na útěk se dáti, utíkati; rovně běžeti = míti rovnou platnost, platiti; okolo běžěti (s čím) = obírati se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|