počesati, -šu, -še pf. (ipf. počiesati, -aju, -á); k česati
čeho (čím) potřít co, provést otírání čeho: confricari zetřieti, poczeſati SlovOstřS 127; zdrásaj miesto, ať vyjde krev, a potom poczeſs miesta octem LékSalM 403 fricetur; ona [pyšná žena] prvnie díl chce mieti v nich [v dobrých skutcích] a neodpustí léním [ženám], pocžieſagiczy úst o ně ChelčPost 173b (fig.) otírajíc si ústa o ně, pomlouvajíc je
Sr. též jm. osob. Počesaný m. (ArchČ 35,58, 1407)