plesánie, plésanie, -ie n.; k plesati
1. (komu) plesání, jásot, vnější projev radosti (na čí počest): buď bohu jasovánie nebo pleſſanye HymnUKA 54a iubilatio; plausus pleſſanie SlovOstřS 100; v…pleſani [dětí] ChelčPost 162b (v. pěknánie); divným pleſaním RokJanB 235b (Job 33,26 in iubilo: u veselí BiblOl, v utěšení ~Lit, v nevýmluvné radosti ~Pad); svrchovaným svolením a pleſanim lidským koronován jest [Albrecht] SilvKron 75a applausu; chvalte ho [Hospodina] na cimbáléch pleſanie plných BiblPraž Ps 150,5 (radosti ŽaltKlem, jásanie ~Kap, slavenie BiblOl, utěšenie ~Pad); v. též ochotenstvie 5 ║ tripudium, cum homo saltat pedibus plaudens, pleſanie nóh VýklKruml 91b (Est 8,16) podupávání, poskakování
2. tančení, tanec, popř. taneční pohyb: díváchu se hudbě její a pleſani jejiemu [princezny] ApolBaw 213a (plesu ~P); s velikým veselím a rozličným pleſanim, s hudbami, trúbením, bubnováním i pištbú jsú přivítáni TrojA 60b; on [Herodes] pro jejie [Salome] pliesanie vsadil Jana do vězenie RozmlSmrt 595
Sr. ples