plašiti, -šu, -ší ipf. (pf. sr. proplašiti); sr. plachý
co plašit, vyplašovat, překotně uvádět do pohybu: jakož pták, jenž často plaſyen RadaOtcP 544 (plašný ~M); jediné slovce plaſſie, tisícem ho nenavrátíš zasě RadaOtcK 159 (proplaše ~M; fig.) vyslovuje ukvapeně ║ aby [ty]…byl strašen, od mrzkého hřiechu plaſſen FlašRadaA 1752 zaháněn
Též jm. osob. Plášil (ArchČ 17,412, po 1494). – Doklad ExcZub plašě (TrojS 1a) je m. páláše (v. pálati¹ 2)