pilka, -y f.; k pila
1. pilník („pila“ 1): kovář železový pilkuu dělal jest najprvé BiblDrážď Is 44,12 (v. pila 1) lima
2. pilka, malá „pila“ (2): pilku od jedné diery [dřívé vyvrtané] do druhé buď pilována leb LékRhaz 21; před obloupením [kůry bohatství] sluší se pilkau strachu třieti na krátko pro převrácení věčným pádem z vysoké pajchy BechNeub 7a ║ své střěly dlúhým peřím peřiti obyčěj jmějiechu [Paeonové] a miesto hlav neb železa na vřeteništi pilky železné s obú stranú zubnaté zasazováchu TrojA 106a ex acutis ferris superimmissis pilkovité hroty
Též jm. osob. Pilka m. (TomekMíst 2,178, 1395)