Jak citovat Jak hledat
Elektronický slovník staré češtiny (ESSČ)
Staročeský slovník (StčS)
J. Gebauer, Slovník staročeský (GbSlov)
Malý staročeský slovník (MSS)
F. Šimek, Slovníček staré češtiny (ŠimekSlov)
Index Slovníku staročeských osobních jmen Jana Svobody (IndexSvob)
perut¹, -i f.; sr. pero
křídlo, peruť (kniž.): létal [Bůh] nad peruty větróv ŽaltKlem 17,11 (na peřú ~Wittb, na křídlú BiblLit) super pennas, pod. t. 103,3; pod perutmy (-e- nadeps.) jeho [Boha] ufati budeš t. 90,4 (peřím ~Wittb, křídly BiblPraž; v obr.); zlámá peruti jeho [obětovaného ptáka kněz] BiblOl Lv 1,17 (křidélka ~Praž) ascellas; astella aut ascella podpaždnie peruti SlovKlem 31a
Sr. též jm. míst. Peruc (CDB 1,224, okolo 1170) k jm. osob. *Perut
Připomínky
perut², -i, peruta, -y f.; sr. střhn. beruowet, beruot ‚nerušený‘
jídlo v přestávce mezi něčím, svačina (?): peruta alena…, jícha ius KlarGlosA 1786 (De ferculis; ~B, perut ~D)
O hodech na poradách WinterMěst 1,714n.