perce, -ě n.; k pero
pírko, malé „pero“ (1): když perce nalezši soje pávové, jenž tělce svoje ozdobivši BawEzop 1646; perce jejie [sovy] mieti CestMandA 206b (v. perko 1); púštěj [vodu] do oka perczem, a budeť zdráv LékFrantA 52a, pod. t. 66a; setřiž černidlo percem se lbi LékSalM 424 cum pecia; aby mne [Lenost] nic nehnětlo ani bodlo najmenší perce v posteli TovHád 65b, pod. HusVýklB 91b ║ mé perce mě [mouchu] nese vzhóru BawEzop 1728 křídlo