pecka, -y f.
1. pecka, tvrdý obal se semenem u dužnatého plodu: testula peczka, storex suk KlarGlosA 609 (De arboribus); bude li v ni [mysl] vsěto siemě slova božieho jako ona peczka datlová ŠtítBrigP 83b lapis; jádra z peczek břeskvových LékFrantA 41b; amigdala mandlová peczka RostlPelp 10b (sr. mandla); ovotce [višně] bez peczek ŠtěpMuz 25; až by s nich [vařených slív] všecko maso setřel, takže by jedne pecky a kůže zůstaly Apat 96a ossa; má [nemocný]…pupence na ní [tváři] škaredé červené jako peczky LékChir 172a
2. jádro, semeno ve skořápce n. v bobuli: sit nucleus peczka, sed sit skořipina testa KlarBohO 235 (De arbore), pod. VodňLact O8a; peczky z šípku LékMuz 214b; vlí ty stlačené jahódky [vína] se vším košťálovím i s peczkami do sudu ŠtěpMuz 49; zsuš je [kaliny] i s peczkamy LékChir 207a; vezmi hrozenky, vybera peczky, jako na hlohu na dřevě také rostú LékŽen 91a
Též jm. osob. Pecka m. (ArchČ 8,502, 1487), jm. míst. (Profous 3,332, 1322) a jm. pomíst. (t. 1361)