pařiti, -řu, -ří pf.; k práti
koho udeřit: kuoň jej [lva] paril v čelo nohú, silnú ránu jemu vzbudi BawEzop 2085
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pařiti, -řu, -ří ipf.
1. co pařit, spařovat, přelévat vřelou vodou: náton parzi, trdlo vaří [kuchaři chudým], chtějíc hostí ctíti PísChudT 154a 86 (slovní hříčka, sr. pařiti pf.); parz jeho [psa] jako prase LékFrantA 65b
2. koho/co [nemocného] (čím, v čem) napařovat, vystavovat léčivému působení páry (z čeho): kněžna káza kád činiti, chtieci Tandariáše pariti TandBaw 1437; která sě žena parzi tiem listem LékVodň 260b; aby šalvějí sobě na tom miestě parzil LékFrantA 59b; parz se jí [lebedou] tu, kdežť škodí [nádor], nad hrncem LékKřišť 84b; parz sě v celidoní LékMuz 208a; parziti sobě nohy chmeliním po pivě vyvařeným t. 282a; tím [svařenými bylinami] břicho dítěte smačovati nebo parziti LékŽen 96b ║ lakomec jest…smrdutý jako zapařilý sajr, neb své zboží parzi v zadušité truhle aneb v zemi pod kamenem BechNeub 28b (fig.) nechává zatuchnout. – Sr. napařiti
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pařiti¹, -řu, -říš ned. pařit, vařit se, vydávat páru; koupat v horké lázni
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pařiti², -řu, -říš dok. udeřit: kuóň jej pařil v čelo nohú
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pařiti nedok. = koupati v horké lázni; páru vydávati; — udeřiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.