parný adj.; k pára
1. horký, sálající teplem: Gaa údolé vedra nebo parnosti nebo údolé parne VýklHebrL 201a aestuans; radost parna vlhkou žalost přesušuje BechNeub 8b (fig.)
2. parný, obsahující páru: jsú [vody]…zmrzlé jako křištal…aneb jako mlhy parne ComestC 2a vaporabiles; častým kropením hasieše sě oheň a parny dým z nich [tlam býků] sopce TrojS 1a
3. [o pokrmu] nadýmavý, vytvářející tělesnou „páru“ (4): v komž se zarodí větrnost od jiedla věcí parnych od přirozenie, jako jest cibule nebo řěpa BřezSnářM 22b; ať nejie [nemocný] cibule…ani horčice ani které věci parne, od niežto pára zdvíhá se do hlavy LékSalM 236; [neduh] z větrného neb parneho pokrmu t. 343
4. ♦ parná lázně horká lázeň odstraňující nežádoucí „páry“ (4) z těla (v. Zíbrt, Stč. zdravověda 276): zmýti [nemocného] v parne lázni LékFrantA 58b; učiň jemu [nemocnému] lázni parnu t. 79a; má li člověk bolest v uočí a jsú jemu vlhky tomu jest lázně parna zdráva t. 35b, poď LékMuz 21a
Též jm. rybníka Parný (DeskyMorBrn 99, 1499) a jm. pomíst. Párna f. (SvědBydž 147, 1380)