1. horko (sálající): Gaa údolé vedra nebo parnoſty VýklHebrL 201a (v. parný 1) aestus, pod. t. 201a; Parnoſt ohně pálí tělo BiblPraž Sir 38,29 (v. pára 1) vapor žár. – Sr. horko, horkost

2. pára, výpar: některé [věci] mají býti z parnoſti, jako vínočrv z vína a motýlové z vody ComestC 4b ex exhalationibus, pod. BřezSvět 2a; když déšť spadne a potom bude parnoſt po něm, tú parnoſtí zase vzhuoru tiehne se voda RokJanB 45b; v létě hin lidé vídají nad řekami…parnoſti t. 89b opar; máš to mazánie činiti, omačuje šat v tom voleji, a to v horku, ale ne u parnoſty LékChir 147b ve vlhkém horku

3. med. (čeho) pára z tělních tekutin, „pára“ 4 (pocházející z čeho): amatistus od přirozenie utlačuje sílu a parnoſt vína AlexPovA 80a fumositatem; z nedovařeného [pokrmu] stává se žáha a parnoſt hrubá, jenž vstupuje v hlavu LékKřišť 15a; stává se [svrab očí] z ostrých…parnoſti, kteréžto bodenie a leptánie v nich činie LékRhaz 53; ne ovšem bývá odjat [sluch], ale skrze patrnoſti (m. parnoſti) a dýmnosti hluk a zvuk činijící v uší t. 66; kteréž [potíže] bývají od pornoſti (m. par-) kolery Apat 91b a fumis; od vstupování zlých parnoſti horkých do hlavy t. 217b vaporum; v. též ohnivý 8. – Sr. mokrost