panenka, -y f.; k panna
1. („mladá“) panenka, dívenka, malá n. mladičká dívka: opatřiž [v kolébce] mladú panenku ležiece PasKlemA 194a; aby byla [sv. Alžběta] všem bohatým a urozeným panenkam, manželkám i vdovám bohobojným ku příkladu ŠtítAlžb 450b; ženám a panenkám násilé činili [cizozemci] ListářRožmb 2,107 (1441); první [dcera] byla panenka velmi pěkná…v letech šestnácti aneb málo víc HynRozpr 130b; virguncula panenka SlovKlem 90b — v oslovení: [Štemberk k mělnickým ženám:] já vám děkuji, panenky i panie LyrVil 127; [rytíř k dceři rytíře:] ó, dobrá panenko, jdiž u pokoji PovOl 260a. – Sr. děvečka
2. expr. [o světici] panenka, panna (s úctou a láskou): jedna panenka vyvolená od boha, točíšto panna Maria GestaB 5a virgo; množstvím svatých…panenek mladých i panicóv PříbrZamP 240b; zdráva svatá rodice – čistá panenko – krále KancJist 34
Též jm. osob. Panenková f. (ListářPlz 2,69, 1460)