1. komu/čemu (zemi) čím ap. přispívat službou, prokazovat službu: Adame, protože srdce tvé milovalo uměnie, tvé sémě přisluhovati mi bude na věky AdamM 202r; tyto ženy přisluhovaly pánu mastí WaldhPost 60v

2. komu (k) čemu (stolu, loži) sloužit někomu, plnit služební povinnosti vůči někomu v nějaké činnosti, situaci: dvě stě junoš výbornějších … biechu mu [králi] přisluhujúce, obyčeně při něm súce … v komorničstvě svého krále AlxH 98; a tiem trávením zemřeli … Jan Hokyrin, Šimon z Kejla, kraječ mój, jenž přisluhoval stolu mému KarŽivA 342 (slúžiechu KarŽivC) deserviebat

3. čemu napomáhat něčemu, podporovat, posilovat svou činností něco: chlipnosti ejipskéj (Egipſkym rkp.) aby přisluhovaly [Židovky] ComestC 54v deservirent

4. (o prostředku) (k) čemu sloužit něčemu, být užíván k něčemu: takové [léčivé obklady] přisluhují k rozšíření rány LékSalM 541; v každém smlúvaní slova přisluhují úmyslu a v práviech přielišná vtipnost zamietá se PrávHorS 155v deserviunt; (o orgánu ap.) umožňovat něco, mít nějakou funkci: žíly hýbavé … přisluhují v hýbaní rukú i noh LékRhaz 144

5. co (službu), čím komu poskytovat, vykonávat něco: aby nikto nás nehaněl z té pilnosti, ješto sě přisluhuje ot nás k chvále božie BiblOl 2 C 8,20 (jížto přisluhujeme BiblPraž) quae ministratur a nobis; eccl. (svátost, svátostí) udílet něco: mniši … kněžím u far aby nepřekáželi, ani pochovávali mrtvé, ani svátostmi lidu obecnému přisluhovali ArchČ 3,432 (1435)

6. co (bohoslužbu) sloužit: svatá mše … nemá býti nežli před syny jednoty … přisluhována ArchČ 6,115 (1467); bez předmětu (o knězi) sloužit, vykonávat bohoslužbu: kdyžť vejdú kněžie, … tu budú klásti rúcha svá, v nichžto přisluhují, neb svatá jsú BiblDrážď Ez 42,14 ministrant