1. jur. na co (posvátného) obřadně stvrdit něco s vědomím božího trestu za případnou nepravdivost svého výroku: póvod … má napřěd přisieci, jakž jemu páni rotu vydadie. A když by tu přísahu zmátl, tehdy by svú při ztratil ŘádZemA 45v jurabit; přisahú třie z nich [svědků] k němu, dva volena na kříži a dva očista DubA 4r

2. na koho (Boha ap.)/co (posvátného), na kom/čem ap. obřadně stvrdit něco s dovoláváním se někoho/něčeho na důkaz věrohodnosti: nevinný …, jenž nevzal v ješutnosti dušu svú ani přisáhl v ducholovstvu bližniemu svému ŽaltKlem 23,4 (přisáhal ŽaltWittb) juravit; svatý Pavel přisáhl jest, řka Galatóm …: Což vám píši, aj, před bohem, žeť nelži HusVýklB 43v; ipf. v ujišťovací (pův. zaklínací) formuli „přisahu bohu“, „přisau bohu“ přísahám Bohu, přisámbohu, přisámbůh (arch.): tak jest sobě to jméno boží ten lid v lehkost vzal, že každý: Na mou vieru! Přisau bohu! Tak mi buoh pomáhaj! RokPostB 369

3. co, s větou obsah., s inf. ap. odpřisáhnout něco: přisáhl hospodin Davidovi pravdu ŽaltWittb 131,11 juravit; s větou obsah. zapřisáhnout se, že…: Ametus otepřel [obvinění] a přisáhl, že na něho lživě praví GuallCtnostK 188 – jur.: svú nevinu má pokázati přěd králem …, sám jedno za to přisáhna bez zmatku ŘádZemA 49r per proprium juramentum

přisieci přísahu pronést přísahu: každý [má] dva prsty zdvihna přisíci přísahu dole psanú TovačA 18r

4. co, s větou obsah., s inf. komu přísahou se zavázat k něčemu, pod přísahou slíbit něco: přisáhl sem i ustavil sem ostřiehati súdóv pravedlnosti tvé ŽaltWittb 118,106 juravi; aby …, což jsem já slíbil a přisáhl, naplnil [můj nástupce] Půh 5,223 (1490); s větou obsah. zapřisáhnout se: ciesaři, však jsi přisáhl skrze najmocnějšieho boha a skrze zdravie mateře své, že nic bezprávně trpěti nebudem AlexPovB 261r; jur. přísahou stvrdit slib (s)plnění nějaké povinnosti: té zemi i jiným okolním …, které jsú nám [královně] i našim dětem přisiehly, mnoho dobrého učiníte ListářRožmb 2,68 (1440) – recipr. refl.: federare slíbiti sobě vel přisáhnúti se SlovOstřS 134