přiroditi, -źu, -dí pf.
k roditi
1. koho porodit, přivést na svět; v pas. narodit se, přijít na svět: jedno ač kto přirozen bude podruhé, nemóž viděti královstvie nebeského EvBeneš 113r (J 3,3: nebude l sě kto opět narodil BiblDrážď, urodí sě BiblPad) renatus fuerit
2. koho k čemu (stavu n. ději) zrodit, přivést na svět do nějakého postavení n. za nějakým účelem: přirozenť jest člověk ku práci a pták k létaní ŠtítMuz 6r; ach, že vás jest váše matka … přirodila k takéj psotě PodkU 174 (porodila PodkM)
3. koho k čemu (majetku) zrodit, přivést na svět s nárokem na něco; dolož. jen v pas.: jiný jsa přirozen k království, v nedostatcě zhyne BiblOl Eccl 4,14 (narozen jsa BiblPad) natus in regno – jur.: žádný nemuož sobě samému jiného práva dobyti, než k kterémuž jest přirozen PrávŠvábE 13v an geborn ist
Sr. přiroditi sě, přirozovati sě, StčS naroditi, poroditi