1. koho kam přihnat, poháněním přiblížit: té noci od Silicie odplynuchme k ostrovu Kalides řečenému, ač neradi, ale jsúce větrem připuzeni TrojK 166r me ventus appulit; vietr mě [Ulixa] po moři připudi k zemi, v nížto kralovala Kolipsie TrojK 166r me appulit in terram

2. (o osobě) koho k čemu, s inf., s větou obsah. přinutit, donutit, nátlakem (násilím, hrozbou ap.) přimět k něčemu: vyjdi na cesty a mezi ploty, připuď vníti, aby naplněn byl duom muoj EvSeit 145r (L 14,23: přinuz BiblDrážď) compelle; k tomu jej [uherského krále] připudi [český král], že musi křest přijieti a za znamenie na ščít kříž vzieti DalC 51,12; „připuditi sebe“ přimět se, přinutit se: pakli po jeho [božím] povolání obmeškáš se a nepřipudíš sebe, pravým súdem božím zavržen budeš ŠtítBarlB 51

3. (o abstraktním) koho k čemu, s inf., s větou obsah. ap. přivést, podnítit, pohnout k něčemu: k tomu ju [Drahomíru] jejie zloba připudi, ež pohany na křesťanstvo zbudi DalC 27,15; radějí zajisté o sobě slyšal hyzdění nežli chválu, věda, že to k svému polepšení navede, ale ona připudí k padení Frant 34v impelleret ad cadendum

4. jur. (o žalobci) koho k čemu (soudu) zažádat žalobou, aby byl někdo obeslán před soud, „pohnati“ 4: vlk lišku chváti, když na ni krádež obráti, připudi ji k súdu proto, chtě se s ní súditi o to BawEzop 1804

5. jur. (o úředním činiteli) koho k čemu (soudu) předvolat před soud: budeš li k súdu připuzen, že potupně budeš súzen, ustavičen buď, s pokorú KatoU 7r; moc osadí soud a připudí obě straně mocí k soudu a rozdělé je o to bezprávie podlé práv městských ChelčSíť 41v

6. koho pod co (moc) podrobit si, podmanit si: což v tej vlasti bieše lidí, všěcky pod svú moc připudi [Alexander] AlxV 2004