1. (o člověku) koho padnout na někoho, vrhnout se k někomu: přiblíživši se [žena] i připade jej [Alexandra] a objemši jeho poče přežalostivě plakati AlexPovB 283r

připásti k čímu hrdlu ap., na čí hrdlo padnout kolem krku někomu, obejmout někoho, přivinout se k někomu: připadše [lidé] k hrdlu a k šíji Pavlově, plačíce líbáchu ho ComestK 266v (sr. A 20,37) procumbentes super collum Pauli

2. pokleknout (na znamení úcty ap.), padnout na zem (expr.): procumbens … přiklekna vel připadna MamMarchN 138r (Mc 1,7: padna EvOl, přiklekna BiblLit)

3. (o člověku) (na) koho napadnout někoho, zaútočit na někoho: Kazimír, král krakovský, … mana našeho Mikuláše, vévodu opavského, nepřátelsky připadl jest KarŽivA 398 invasit; nepřietelé na lid jeho [králův] připadnú a budú jej hubiti BřezSnářM 159r

4. (o člověku) kam dostat se, přijít, přijet: lidé do toho miesta neznámí a znamenití připadnú BřezSnářM 99r; připadli jsú pastýřové a odehnali jsú je [dcery od studny] BiblPraž Ex 2,17 (přišedše BiblOl) supervenere

5. (o hromadném) na co/koho popadat, napadat: skrze to pilovánie … což by těch trtin na mázdřici tvrdú připadlo a připrchlo, … rúškú buď setřieno LékRhaz 22; na papeže připadlo kolik dřev, že … jest něco neškodně v hlavu obražen a v prsty také uražen ArchČ 10,99 (1500); (o sněhu, rose ap.) napadnout, padnout: pak svrchu připadla rosa zmrzlá RokJanB 84v

6. (o sněhu) připadnout, napadnout navíc: dá liť pán buoh čas, že by sníh tento sšel aneb jeho viece připadlo ArchČ 14,27 (1447)

7. (o hromadném) kam přihrnout se, přihnat se: když zástupové naň [Ježíše] připadnú ComestC 293v (sr. L 5,1: sě … řítichu k němu BiblDrážď, se … valéchu k němu BiblLit) irruerent in eum; tito zástupové připadli sú k Ježíšovi WaldhPost 108r (sr. L 5,1); (o hmyzu ap.) přilétnout: vidí li král, ano množstvie do jeho země kobylek připadlo, čekaj množstvie nepřátelského vojska BřezSnářM 170r; (o vodě) přivalit se: čber výmětkuov … sem … vsadil do přiekopa … a potom připadči voda i unesla je pryč ArchČ 14,150 (1465)

8. (o časově ohraničeném ději n. stavu, o čase) (náhle) přijít, nastat, objevit se: v zemi Jessen búřě nepřipade ComestC 59v non cecidit; vždy se máš lekati, aby … noc po dni velmi brzkém během nepřipadla Čtver 38r succedat; (o potřebném ap.) vyskytnout se, vyvstat: která by kúpě připadla, ježto se hodí k řemeslu sedlářskému, nemá jie žádný mistr kradmo kúpiti ArchČ 14,461 (1451); (o příznaku nemoci) projevit se: pakli by otok připadl od uhryzenie psa vzteklého LékRhaz 123

9. (o časovém úseku ap.) v co (časový úsek) připadnout na něco: když v sobotu hod jiný připadne ComestC 328r concurrat; pakli ten rok připadne v svátek, tehdy druhý den všední rok zavilý jemu k stání dáváme BelA 157v

1. (o majetku) na koho, v co (čí moc) ap. připadnout někomu, dostat se do vlastnictví někoho: druhá polovice [majetku] v moc přátel najbližších po krvi … má připadnúti CJM 4/1,167 (1378); umřelo li by kterékoli z těch čtvero dětí, tehdá diel mrtvého na živé zůstalé aby připadl k rovnému rozdielu DeskyDvor 4,122 (1456)

2. (o nároku, povinnosti ap.) komu, na koho připadnout, přejít na někoho: moc k jeho [zlatého rouna] obdržení ledva aneb nikdy na smrtedlného připadne člověka TrojK 84r mortali cadit in homine; ten dluh spravedlivě na mě připadl po smrti bratrana mého Půh 3,586 (1447); v pas. komu přináležet, příslušet (?; sr. „připadený“): dali jsme [král Vratislav] jemu [Vokovi] na tom [pozemku] všecko to právo naše i pokutu, kteráž jest nám tu připadena v tom, kdež jest manstvie odprodáno bez povolenie našeho ArchČ 18,188 (1499)

3. (o události) na koho potkat někoho, stát se někomu: jestliže by kdy taková příhoda na vašeho kterého [obyvatele] připadla ListářRožmb 2,75 (1440)

4. (o nežádoucím) komu, (na) koho/co ap. přepadnout, postihnout někoho/něco, dolehnout na někoho/něco: dřiemota božie byla jě [Saula s vojáky] připadla ComestC 150v (sr. 1 Rg 26,12: sen … bieše jě natrápil BiblOl, bieše na ně spadla BiblPad) irruerat super eos; na nepřátely kalichu páně strach veliký připadl LetKřižA 50 (1419)

(o hněvu ap.) připásti na čí hlavu padnout na někoho, postihnout někoho: unáhlenie našeho hněvu na hlavu tvú připadne a sstúpí AlexPovD 39v

5. (o myšlence) komu, na koho napadnout někoho, přijít někomu na mysl: když poče sen nás trápiti, připade na nás silné myšlenie o onom čtení KarŽivA 372 supervenit nobis; tiť uhašují ducha, jimžto připadne úmysl dobrý …, a oni v hřiechy padnúce, uhasie tu jiskru ducha svatého JakBetl 79r

(o abstraktním) připásti na čí mysl přijít někomu na mysl, napadnout někoho: divím sě, aniž sě mohu dosti nadiviti, jaká jest připadla na tvú mysl otrapa Budyš 13r

6. komu hodit se na někoho, být výstižný vzhledem k někomu: protož ta řeč … nevíme, komu blíže připadne AktaBratr 1,230v