přiodieti, -děju, -děje pf.
k odieti
1. koho/co přikrýt, zahalit: počě svatá Barbara buoha prositi, aby ráčil jejie nahotu přiodieti PasMuzA 21; uzřěv [svatý Julianus], an sě shřieti nemuože [pocestný], na svém luoži jeho položiv, přioděl PasMuzA 131 cooperuit
2. koho čím obléci, odít (kniž.): nestarajte sě tiem, co byste jědli a tělo své čím byste přioděli KristA 40v (sr. Mt 6,25: induamini); pochopichu [velitelé] všěcky vězně, a ktož biechu názi, přioděchu jich BiblOl 2 Par 28,15 vestierunt; komu poskytnout oděv: když uzříš nahého, přioděj jemu MatHom 50
3. co čím (abstraktním) zahalit, zastřít: aby ti zámyslové lidští nestáli tak, protož přiodíni sú onde jménem svaté chudoby, onde bosým chozením ChelčSíť 176v