přinuziti, -žu, -zí pf.
k nuziti
koho k čemu, s inf., s větou obsah. přinutit, donutit: toho [Šimona Cyrenského] přinuzichu, aby vzal na sě jeho [Ježíšův] kříž BiblDrážď Mt 27,32 (připudichu BiblOl) angariaverunt; kteréž země dobyl, každú k vieře křesťanské přinuzil CestMandM 23r
Sr. přinutiti
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
přinuziti, -žu, -zíš dok. přinutit, vynutit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přinuziti dok. = přinutiti, vynutiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.